My se, drahá, milovali stále víc a stále víc,
zřím tvé vlasy, kterak plály plavým zlatem kukuřic!
My se, drahá, milovali, my se našli ve svých snech,
bez úmluvy vždy nás vítal na úpatí dubů mech.
Ostružina jak se skalou v svorném spjata objetí,
já jsem tiskl svoje prsa k ňader tvojich poupěti.
A ze skály tryskne pramen v květ jahody, zář a nach,
a mně z prsou vzlétlá píseň slzou plá ti na brvách.
My se, drahá, milovali a my nepřestanem víc,
letem orla, písní drozda, cukrováním holubic!
My juž víc se nerozejdem! až má ústa oněmí,
stejně jak teď spáti budu na tvých ňadrech pod zemí!
Stejně letět budem nebem slunce září zlacení,
neb se stejně ploužit peklem prokletí a ztracení.
My se, drahá, milovali stále víc a stále víc.
Ó vy stíny tmavých lesů, ó ty zlato kukuřic!