Ach, spoutáni! Pro život celý,
již od prvního setkání,
ty vzdechy, nářky v sny nám zněly –
jsme spoutáni!
Vlas černý jako havraní,
rty, jež se touhou rozechvěly,
a víčka, jimž jest do spaní.
Slyšíš to temné cinkání?
To pouta! Srdcí tluk to vřelý,
jen k sobě blíž, ať vyhnáni
jsme z Ráje! – My se rádi měli,
nechť spoutáni!