V svém triumfalném po Indii voze
ve stínu révy, břečtanu a chmele,
hle, růží květy na svém nahém těle,
zdřim’ bacchantů a faunů ve hlomoze.
Tak odpočívá v milé, měkké pose,
stín myšlenky mu utkvěl v hladkém čele,
nač myslil? Vděky Olympu snad celé
mu táhly sny, když spící bílé koze
květ jetele i čilimníků s dlaně
podával s úsměvem, co panther žlutý
z achatu mísky chlemtal vína zbytky;
a Aeskulapův had co nepohnutý
se skulpturalně vil mu mezi lýtky,
zrak sklenný upíraje v žhoucí pláně.