Souzvuk jesti skrytá duše světa,
všady srdce strun se dotýká,
z různých tónů mocný akkord splétá
v bouři moře, v písni slavíka,
tísní hvězd, jež modrem rozeseta.
V zimě, když je po radostech veta,
cvrčkem v teplém krbu zatíká;
v dětských očích nezabudkou zkvétá
souzvuk.
Duše! Čím ti muka dlouholetá,
těžký boj a bolest všeliká?
V souzvuk věř, jenž vesmír proniká!
Symfonie poslední jak věta
s křídel smrti na skráň tobě slétá
souzvuk!