Oko dne se zvolna uzavírá,
stínů řasy těžce dopadají,
ruch a hlomoz, vzdech i hudba zmírá,
staré upomínky v slzách tají.
Stínů řasy těžce dopadají,
o rakev tak černé hroudy bijí,
staré upomínky v slzách tají,
duše kvílí dumnou melodií.
O rakev tak černé hroudy bijí –
do oken tak netopýři tlukou,
duše kvílí dumnou melodií,
tesknou, bolestnou a smutnozvukou.
Do oken jak netopýři tlukou,
myšlenky do bdících tepou skrání...
Tesknou, bolestnou i smutnozvukou
bývá každá píseň umírání.
Myšlenky tak do mých tlukou skrání...
Kde má síla, opora i víra?
Smutná vždy je píseň umírání...
Oko dne se zvolna uzavírá.