Na jiném okně soud je malovaný,
jak ve vidění Danta žil a Snorra,
ve středu údolí se vznáší hora
a na vrcholu Bůh dlí rozhněvaný.
A s meči andělů sbor s každé strany
těl klubko vrhá v tmu, již blesky orá.
Šer v chrámu byl – teď oknem bleskla Zora
a strže pekla byly zlatem stlány.
Bůh v mracích usmíval se. Kolem tahů
mu hrálo to jak otce soucit sladký,
a růže kvetly po té hory svahu.
A v zlatém prachu, jenž se v světle kmital,
se zdálo, zatracenci šli v ráj zpátky,
ba Satan sám v tmě paprsku se chytal!