Nám přáno pouze k ideálu, ke snu,
jenž nesplní se, k tobě z dálky zírat,
snad křečovitě pěst na ňadrech svírat
a dobrácky dál v příští doufat Vesnu.
A říkat k sobě: V poutech ve hrob klesnu,
však poslední snad budu takto zmírat,
syn bude jistě zlaté klasy sbírat,
syn bude volným, kde já otrok zesnu!
Ó vratká naděj! Udělal bys lépe,
dřív k tomu vychovati svého syna,
dřív strhnout sobě s očí bělmo slepé!
Neb jinak Evropy ta stará vina
i na něm bude mstít se v staré zlobě
a volnost bude jemu snem jak tobě!