Ostrovy zářící v slunci v pochmurném časů všech moři,
kolikrát unášen byl jsem tužeb svých divou k vám vichřicí!
Z dálky zřel z porfyru skály, z bezdna se tyčí a noří
ostrovy zářící!
Ohlasů Nymfy tam jeskyně, v hloubi sluje si tvoří,
milencům nešťastným; vzdechy zní steré k bledému měsíci,
Sireny na skalách pějí vstříc na pozdrav planoucí Zoři!
Z hlubiny kopyty zaduní temně Neptuna oři,
v dálavu prchají Hory v parách a mlžinách tančící,
na štítech skalních bílé plameny, těla žen, hoří,
ostrovy zářící!