Již velký měsíc nad vodami vstává
a hravé vlny lesklou čechrá dlaní,
s ním kněžna noc se k spící zemi sklání,
jak k prsům mým tvá čarokrásná hlava.
Té noci stín – to kadeř tvoje tmavá,
a retů nach – červánků zlaté plání,
a očí lesk – hvězd nočních usmívání,
ba čelo tvé i luně bělost dává.
A co tušíme v sladké vůni květů,
co zvučí ve vln šumu lichotivém,
čím k srdci mluví kouzlo hvězdných světů:
Vše v objímání v jeden souzvuk splývá
ve očí tvojich čarolesku snivém,
když na mém retu tvůj ret odpočívá.