A zase v sborech ptáci odlétají,
jak elfů mýto babí léto polem
se míhá, zdvihá, na šat, jak jdeš kolem,
se chytá, u cest řeřáby již plají.
A první mlhy táhnou; z prvu zdají
se závoj stříbrný, pak aster stvolem
se pletou, houstnou pak, až vidíš s bolem,
že jako oblak všecko pokrývají.
Se zlatým srdcem kaštan padá k zemi
a sychravo juž táhne haluzemi
a cítíš náhle, bylo vskutku léto.
A první chlad ti celým tělem běží.
Jen sosny, ty jsou zelené a svěží
a víc než jindy právě v chvíli této.