Ne, s luzou nemluvím. Nejvyšší sen
své duše vtkal jsem v nach a do azuru,
vy v prachu lezli jste, já letěl vzhůru,
a tímto kontrastem jsem odsouzen.
V sled každý z nás být může spokojen,
té sufisance znám již proceduru,
však nesplašíte věčnou s čela chmuru
a spor, jímž básník vždy byl odkojen.
Tak měl by svět být! – On k vám stále volá.
Je taký svět, jak je. – Vy v odvet díte,
vše ostatní jsou na vodě jen kola.
Tož mlčte, než se oba pochopíte,
svět básníka, svět básník neudolá.
Mně stačí, že se nad tím – nezardíte!