Jen vyčkat, synu, to je moudrost pravá,
vše vrátí se zas, co dnes mizí v dálku;
mír dýchat bude zas v tvých citů válku,
vždy pobloudí, kdo předčasně se vzdává.
Co na tom, jestli při tom sšedne hlava?
Byť k popravnímu vlekli tě již špalku,
je život list, ty nehleď na obálku,
jen smysl čti, ten za pravdu mi dává.
Je trochu pedantická pravda tato,
však pravdou jest, jak byla vždy a bude;
vše dostaneš zas, co ti dnes je vzato.
Snad za hrobem až možná se to vrátí,
a šklebem bude v tvoje žití chudé –
Však před Věčnosti tváří co to platí?