Není mrtva antická tragédie.
Žije v tobě, velebný, velký kmete,
který laury přesycen umřít směl jsi
Hélia darem.
Jako héros týčíš se v jasu slunce,
zvyklý drama na drama stále vršit,
krotit vášně grácií, přísné sudby
sladiti v souzvuk.
Tolikráte hladové tyto šelmy
lehly k tvojí obrovské, mocné noze,
zkolébány lahodou tvojich rytmů,
chórů tvých hudbou!
Přísné stíny Aischyla obřích postav,
mírem, něhou lidskosti ozářeny
náhlé něhy staly se vyznavači,
růžový Erós
vítězící, nezdolným tvojím kouzlem,
jak by prutem pokoje dotknul se jich:
soulad, ticho dýchají, upoutány
řádem a kázní.
Vše jest hudbou. Mohutnost lví a síla!
Vše jest zázrak, lahoda, úsměv nebes!
Majestátem tragiky v stínu Orku
Charitky tančí.