Sobě stačím – hrdé slovo!
Od jakživa byl jsem sám,
proč by rámě cherubovo
mělo vznést mne ku hvězdám?
Komu zde se zázrak děje?
Neodchylně krok co krok,
děj se spřádá, rafij spěje,
rána padá v prs i bok.
Odsouzeným v naše peklo
nezjeví se Spasitel,
slzí byť zde moře teklo
v naši bídu i náš žel.
Proto ve všem stačit sobě
bývá moudrost největší,
nežli věčný poklid v hrobě
ze všech snů tě vyléčí.