Až k jádru snů se dopracujem zřídka,
to divná směs, jež pohromadě leží,
dnes čaruplná může z nich být kytka
a zítra tváře ovál, obrys lýtka;
sny jsou jen sny a hlavou běží.
Dnes čepelem to prudká rána břitká,
oř triumfalný, hřmící bez otěží,
a zítra bezu porozkvetlá snítka,
a zítra sensace tak vzácná, řídká,
již najdeš pozděj stěží.
Sny jsou jen sny, však jedna rudá nitka
se táhne všemi, ať žár, ať se sněží,
ať moralisty zlá jim kyne výtka,
pro sny náš život byl přec sladká bitka,
v náš trud když svítily a svěží!