Z huňaté čapky, jež samý sníh,
dvě srnčí těkají oči,
jako když sluneční paprsk v mih
po pláni sněhové skočí.
O sněhulce znáte pohádku:
Jen v zimě kroky k nám snula,
však při prvním jara počátku
se v slunci hned rozplynula.
Z huňaté čapky, jež samý sníh,
dvě srnčí těkají oči,
a zvoní tak srdečný, veselý smích,
jak dívce hoch v náruč když skočí.
Pro pohádku však si nestýsknu,
tím humor si nepokazím;
já sněhulku v objetí přitisknu
a nezmizí – o to se sázím!
Z huňaté čapky, jež samý sníh,
dvě srnčí blysknou se oči
a ze srdečka láska v mih,
jak jarní slunce jí skočí!