Smutný den je v listopadu,

Smutný den je v listopadu, jak zakletý sedím sám, hlavu v dumách v dlaně kladu, vzpomínám a vzpomínám.

Jak zakletý sedím sám, myšlenky mé nejsou moje, vzpomínám a vzpomínám na ty sladké oči Tvoje!

Myšlenky mé nejsou moje, Ty je musíš v dlani mít, na ty sladké oči Tvoje rozlétly se vyslunit.

Ty je musíš v dlani mít, pusť je všecky v svoje nitro, rozlétly se vyslunit v mlhavé to zimní jitro.

Pusť je všecky v svoje nitro, budou Tobě zpívat, věř, v mlhavé to zimní jitro, v sychravý chlad, šedou šeř.

Budou Tobě zpívat, věř, o mé lásce, která drží v sychravý chlad, šedou šeř, nad osudu velkou strží.

O mé lásce, která drží jako skála v moři kol, nad osudu velkou strží, kde sup krouží, černý bol.

Jako skála v moři kol pevná láska má a jistá, kde sup krouží, černý bol, pro tě, dítě, není místa.

Pevná láska má a jistá, tak ji zas v Tvé ruce kladu, v srdci Tvém si najdu místa i v smutný den listopadu!