Odkud splývá v duši mou,
nadarmo se ptám,
hledím k hvězdám noční tmou,
již jej v srdci mám.
Zdali z klína přírody
do mých ňader slít,
v závoj tiché lahody,
v snění plášť se chyt?
Nejdřív halil rány dne,
teď v ně sahá již,
v touhy cloně dojemné
padá níž a níž.
Teď již zastřel bytost mou,
již mne škrtí teď – –
Odkud slet? – Víc hvězdy žhnou – –
je to odpověď?