Jejž kladou v zem, ti přítel mohl býti,
a žena-li, ty jejím milencem;
od plných stolů posílají hníti,
jejž kladou v zem.
Jej neznal’s, lhostejný byl tvému žití,
proč údiv nitrem, bolest chvěje rtem?
Snad jednou za ním že ti bude jíti?
Tak v shon a trud a v boji proti všem
cit lepší, měkký v tvrdém srdci nítí
ten, jemuž hlína duní nad hrobem,
jejž kladou v zem.