Ach, oči lásky! Ty že musí, musí, musí
pod černou hlinou spáti bez otázky,
že bílé hrdlo ta prsť neúprosná zdusí
i oči lásky;
v pavučin změť se změní lehké, zlaté vlásky,
a proto lidské srdce tolik bídy zkusí,
a proto přijdou šediny a proto vrásky!
Kdy Tvůrci samému se ten řád věků zhnusí?
Ždát kdy bych splnění měl o vzkříšení zkazky,
ne pro sníh ňader, ne pro vlas ten rusý –
jen pro ty oči lásky!