Zlým zdá se být – a každou bolest tiší,
jak děcko zkájí rozplakaný cit
ve sukních matky své; čím je ti bližší,
zlým zdá se být.
Za hrobem jiný převezme tu nit,
již přetrh on, a hrobu ve zátiší
dál bude zráti, co má znovu žít.
Tu, již nes žitím, hořkou, smutnou číši,
za kalich míru změní, dá zas klid,
klid velký vrcholů i mořských tiší...
zlým zdál se být.