Ký drsný hlahol ve hlubinách lesa?
Kentaurů v chvatu běsný zástup divý
poráží kmeny, snáší klest a dříví
a vrší hranici až po nebesa!
A Herakles juž v žhavém rouchu Nessa
se vrhá v žár, jejž pochodní sta živí,
v něm blednou ořů Héliových hřívy,
svět chví se děsem – Dejanira plesá!
A teprve když oblit světla clonou
se héros vznáší bohů ku prestolu,
co dole skály, pláně v kouři tonou,
se vrhne na zem, cítí, jak jest malá,
neb vidí nyní ve šíleném bolu:
Msta její jeho triumfem se stala!