Kdy, Bože, boj ten bude vybojován?
Zas nový nůž nám na hrdlo se brousí;
v hře hazardní je sázkou vždycky Slovan,
a ten, kdo vyhraje, ho klidně rdousí.
A vlastní děti trpce pochybují.
Jich otci zázrak stvořili – proč děti
jak třísky, člunky papírové plují
po proudu, o své já se musí chvěti?
Což věčně Evropě jsme trnem v oku?
Proč zrovna nás zlý osud klínem vrazil
do hrdopyšné Germanie boku,
by naším posláním pych její zmrazil?
Jest Prozřetelnost s účelností jistou,
že praděd musil přes tři kráčet řeky?
Že na hranici Hus mřel s duší čistou,
jak bílá labuť hřmící v příští věky?
Že spát jsme musili a vstáti opět
a světu ukázati svoji sílu?
Či máme teprv epopej svou dopět? –
Proč chabá ruka nezvedá se k dílu?