Jdou slzy, jdou ze srdce hloubi,
jak vzácné perly spaly v něm,
bol plavec vyrval je a snoubí
nad skrání tvojí v diadem.
Nech slzy, ať jen dále kanou,
jsouť rosou, která zavlaží,
jsou lékem, ambrosií, manou
a bolest tvou vždy vyváží.
Tam proniknou, kam nelze slovem,
jsou zpovědníky těžkých dum;
má ticho býti nad hřbitovem,
když noc se tulí ke hrobům.