Červánků oheň po kmenech se taví
a padá stromů do korun,
kol tříšť skal jak proud zkamenělé lávy
pln rýh a výmolů a run.
To slzy krvavé se na všem třesou,
den knihu sponou stínů zavírá,
chvat kroků, jež se vlhkým mechem nesou,
kdes bez ohlasu v dálce umírá...