Tak padne slovo jen
ve nestřežené chvíli,
a štěstí vše jest sen,
jest víno, jež jsme pili.
A dopito je teď,
jen hořkne na rtu posud;
proč nikde odpověď?
Bez milosti je Osud.
Jak z tenkých pavučin
je všecko blaho stkáno,
ptačího křídla stín,
a vše jest rozerváno.
Jen muška zavadí
oň ve svém letu plachém,
a již má po mládí,
a již se chvěje strachem.
Jen slovo potlačit –
kde jste, ó dnové krásní?
My mohli dlouho být
bez toho slova šťastni!