Pojď, i mé vzdechy o samotě hynou,
pojď, hlavu k hlavě, srdce k srdci úže,
když osudem ne, buďme šťastni vinou!
Nám zbude noc, sny o ráji a růže,
a moře, hory, odkud duch náš může
i nad svých rájů kroužit rozvalinou!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.