Psát básně, myslíš, že jest kratochvíl,
snu měnivého marné šálení?
Jak mýlíš se, můj dobrý příteli!
Mně básně psáti, celý žití cíl,
co tvoje shony, kam ti povelí
tvůj osud – věř, se víc to necení,
než básně psát – je psal’s, jak jsi je žil.
V sled na jedno vše vyjde; sebe víc
se snaž a namáhej v cíl marných dnů,
hrst prachu z všeho zbude jen a nic
a mrzutá tříšť velkolepých snů.
Však sny ty přetrvají, v nich se cítí,
jak lhala skutečnost, jak pravdou bylo sníti.