V květ otevřený tiše padá rosa,
na nebi tmavém hvězda jediná!
V svět vyšla duše jako dívka bosa
a za ní spěla štěstí vidina.
Ó dítě snivé holubinných zraků,
chceš píti rosu, která blaží květ?
Ó pospěš si, než zhasne hvězda v mraku,
a nebo lépe, rychle vrať se zpět!
Trn cesty pozná tvoje nožka bosá
a svět ti bude tmavá hlubina,
ne v srdce, v květ jen padá tiše rosa
a tobě hvězda nevzplá jediná!
Ó pospěš si, než hvězda zhasne v mraku,
a nebo lépe, rychle vrať se zpět,
v sled pouze slza zbude tvému zraku,
ty sama budeš zvadlý, mrtvý květ.