Kdos posměšně mou duši harfou zval,
jež všeho světa ohlasy prý zpívá;
chtěl dvorně říci, že jsem krad a bral,
co koho kde jen rozechvívá.
I za to slovo budiž jemu dík!
Já nenavyk si mluvit ironicky,
však co jsem cítil v každý okamžik,
to vyslovil jsem vždycky.
A jestli to jest hříchem, snesu rád
kříž urážek a hany malých lidí,
již dvojí křídou píší na svůj řád,
co u svých bližních vidí.
Chci klidně dále harfou světa být,
mdlý reflex třeba jeho epopeje.
Červ – kritik, chudák, vždyť chce také žít!
Pták nad ním dále pěje.
Já nedím, že se směje.