Tvůj duch jak labuť k svému hrobu slétá
a s tichou písní do vln snů se noří,
tvé srdce chrám, jenž víc a víc se boří,
jen lampa jeho posud jiskry metá,
v mystickou růži plamen její zkvetá,
až jeho žárem strop i stěny shoří.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.