Mou snící hlavou verše letly
rej divoký, hra náhody,
a zmizely tak, jako zkvetly,
jak pad’ by kámen do vody.
Však po kamenu zbudou kruhy!
Leč na mne pad’ sen příliš tuhý,
že nikde po nich stopy znát
a bolí mne to vzpomínat!
Což píseň! Zmizí jako v sítí
pták postřelený od lovce,
jak z krbu vůně jalovce...
Však ale žití, žití!