Co kdy v písni tvé se chvělo,
plně to, či cize znělo,
podle doby – znělo, mřelo.
Hlavní vždycky je, co zbude;
klasobraní po všem chudé –
Člověk trpěl vždy a všude.
Jen když básník stih’ to jednou,
snese, nechť se v chvíli bědnou
s kamením naň ruce zvednou...