Ne, nenecháme nic tu za sebou,
i nejsvětější chvíle prchá mžikem,
co slávy hlahol jest? Co s davů křikem?
Co s pláčem běd? S obětí velebou?
I šílený vzlyk slední zoufalosti
jak první děcka výkřik vyzní v prázdnu...
Je opravdu svět velkou scénou bláznů?
Co je tu pevné v stálé ztrnulosti?
Nuž klidně odevzdej se velké změně,
tma za tebou jak před tebou vždy byla...
Co písně vdech? Ji noc již pohltila,
jak všecko hltá dnes a zítra, denně...