Tak mnoho, co je přesladké a milé,
vždy denně z tvojí drahé ruky beru,
i z tahů tváře, soumraku když chvíle,
v tvých očích záři, ve tvé jizby šeru.
A tak nám život jako hudba splývá,
nás všednost z jeho klidu nevyruší,
má píseň, cvrček domácí, ti zpívá
a dává denně srdce, život, duši.
Ba od tebe že denně odcházeje,
na zašlých bouří pomýšleje doby,
si vzdechnu: „Díky, že tak život spěje!“
a „Bože, dej, kéž jinak nebylo by!“