Já pravil k osudu: Co chceš mi dáti,
buď zlé, buď dobré, obé musím brát,
nad propasť skloněn chci se usmívati
a s písní na rtech třeba umírat.
A osud pravil: Půjdeš květným sadem
a s písní na rtech budeš v štěstí žít! –
Proč zamyslím se vždy nad vodopádem,
jenž letí v strž a hřímá o skal štít?