Ten anděl poesie v jeho hrudi
tak dlouho spal; on čekal, až jej zbudí
tvé políbení.
Teď skloněnému nad tvou kadeř tmavou
zas o štěstí sny zvolna táhnou hlavou,
že usmívá se v snění.
On usmívá se, o dvě šťastné děti
že svět má víc, a výše v nebe letí
tvou láskou ozářený,
tou láskou, kterou genius zas ožil;
já chvěju se, jak velkou moc bůh vložil
v tak malou ruku ženy.