Ó jak jsme moudří! Honíme jen stíny
a léta mučíme se pro vteřiny
a léta propláčem ve dlouhém trudu
a jako dítě šeptneme si znova
ta stokrát stará a zas stokrát nová,
ta mystická a čarodějná slova:
Já ještě šťasten budu!
V tom, co nám ještě silou oko září,
na skráně sahá šedinou nám stáří,
tu procítáme ze dlouhého bludu;
však v tom, co rakev stínem svým vše schová,
slyšíme z dna jejího zníti znova
ta mystická a čarodějná slova:
Já ještě šťasten budu!