Ó, pamatuj na ono odpoledne,
vzduch parný byl a mračilo se nebe,
my spolu, ptáče ku ptáku jak sedne,
si v tichu řekli: Vždyť máme jen sebe!
Je láska halíř často bez soucitu
do cesty zašlapaný, kdo jej zvedne?
Tys usmála se v prvním bleskném svitu...
Zřím stále ono dusné odpoledne.
Teď léta prošla, starost přišla mnohá
a všednost života nás oba střebe,
již prchá mladost, my nemáme Boha,
teď pamatuj, že máme jenom sebe!