Ó, dívčích tváří tahy vy hezoučké!
ó, modré oči i zlaté kštice!
Ó, lokty růžové, ó, šíje heboučké,
vy s broskvovým nádechem líce!
Jak v snech
míhá se okolo luzný váš zjev,
zmítá mým srdcem a bouří mou krev,
až vzdech
se vyřine z ňader i po letech!
Ó, bledých madon profily mystické,
ó, vděky zralé v živůtku těsném!
Ó, plných růží vy ženy cynické
ve půvabů souzvuku plesném!
Jak v snech
míhá se okolo luzný váš zjev,
zmítá mým srdcem a bouří mou krev,
až vzdech
se vyřine z ňader i po letech!
Ó, sličné ženy krajů všech neznámých,
ó, děti, ó, poupata svěží!
hřích je-li, k vám že oko jsem zdvih’,
já, jemuž v kštice již sněží?
V mých snech
bude se míhati luzný váš zjev,
až srdce mé dobouří, v led ztuhne krev,
a vzdech
i z hrobu se vznese k vám po letech!