Svit luny na podlaze leží
tak hustě, jak když stříbro sněží.
Jak andělů rty dýší růže
a slavík zpívá, co jen může.
Vše hvězdy v klínu houpá voda
a ve všem štěstí, mír a shoda.
Tak čarovná noc jistě byla,
když paní má se narodila.
A mdlými pláčem perutěmi
ji andělové nesli k zemi.
Jak od leknínu v hloubi vodní
zář luny, neodešli od ní.
Jak lilje když se vůní chýlí,
vím, jistě elf tam usnul bílý:
Tak pohlednu-li na své dítě,
vím, v duši anděl spí jí skrytě.
Jas jeho křídel na ní leží
tak hustě, jak když stříbro sněží.