Ty naše procházky při dlouhých večerech
mi z mysli nevyjdou, ba svěží vstanou ještě
při města hukotu, kdy rudý plynu žeh
mou jizbou zasyčí v šum podzimního deště.
Nás budou vídati zas oba nad svou knihou,
jak zvolna kráčíme kams lesa na konec,
tak mlčky, stíny dva, sám každý se svou tíhou,
tak smutni v myšlenkách, a šťastni v duších přec!