Rád umřel bych jak zvonů ohlasy,
jež v svatvečera tichu doznívají,
ty mírem světí lidské zápasy
a v dozvuku svém balsám víry tají.
Rád umřel bych jak vlna v rákosí,
jež k břehům květným z večera je hnána,
ta perlami kol trávu porosí
a ještě slunce pozlatí ji z rána.
Rád umřel bych jak vůně jasmínu,
z vadnoucích poupat jež se vine tiše,
ta v každém dechu volá: Zahynu!
a přec i v smrti požehnání dýše.
Rád umřel bych jak slovo na rtech tvých,
jak na tvém čele milostný nach studu,
jak v důlku líček tvojich usnul smích,
když řekla jsi, že ještě šťastným budu!