Proč v tvoje sladké sny vždy stín se vkrádá,
jenž halí mrakem bílou tvoji skráň?
Zrak těkavý proč v modré dálce bádá?
snad ptá se, křídla štěstí pták kam skládá?
Však darmo prázdnou k nebi vzpínáš dlaň!
Jen počkej tiše! Snad ten anděl bílý,
jenž v dětských duších štěstí nosí v svět,
se obměkčí tvou krásou přec a schýlí
se nad podušku tvou a život k cíli
tvůj přivede a poupě touhy v květ!
Ó věř a doufej snad už chvíli krátkou,
on dotkne se tě koncem křídel svých
a zašeptá ti ráje hudbou sladkou:
Ty šťastná ženo buď i šťastnou matkou,
a chudší o květ zmizí v červáncích!...