Když gladiator vstoupil do areny,
kde za krásnou smrt musil dát své žití,
co byl mu jásot davu a co kvítí,
co úsměv caesara tak vykoupený?
Leč soudruh v boji k němu nakloněný
když s pohledem, v němž soucit plá a svítí,
mu tiše děl: Ty můžeš slavně mříti,
v tom uznání měl nesmrtelné ceny.
Být uznán davem, los je k závidění,
leč uměním být pochopen, to cílem
je svrchovaným umělcova snění.
Zde mžikem získá vše, co žitím ztrácí,
a šťastný skloněn nad svým vlastním dílem
se k svému zdroji, v domov vlastní, vrací.