Kvetoucí les melodií,
jásání a naříkání,
tón za tónem vzplane, tryskne
jako v noci, když se blyskne,
to se míhá, stíhá, výskne,
splítá, vítá, vane, míjí,
zvonky drozda, flétna kosa
v sny mé kane jako rosa
do lilijí.
Myšlenka je člunem malým
v tomto moři! Slyš ty tony,
hned jsou stony a hned zvony
a hned perlí miliony!
Vzlykem teď a hymnem stálým
zní jak moře pod úskalím,
když dí k břehu: juž se valím!
pláčí, tlačí se a tísní,
plameny, v nichž rád své písni
křídla spálím.
Co snů boha do vás stkáno,
jiných světů bájné zvěsti,
zněte, zněte, ať je ráno,
co tlí v srdcích pošlapáno,
ať může zas květ svůj vznésti!
Ó jen padej, sladká mano,
vidím liljí prales kvésti
a v kalichu každé psáno:
Věřte v štěstí!