Ó ptáku, hroudy okřídlený duchu,
dne první záblesk piješ z plné číše;
jak velký zvon se blankyt sklání s výše,
ty srdce v něm jsi! K zdivenému sluchu
Tvůj zpěv perlami stéká v čistém vzduchu
a ztichneš-li, tu zlatá klasná říše
se otevře, tam vpadneš a jen tiše
se zvlní za tebou ve sladkém ruchu!
Ó sloko, ňader okřídlený ptáku,
ty srdce zvonu, jenž se stále třese,
neb osud v železné jej svírá pěsti,
Ty ulétneš-li, zmizíš-li přec zraku,
čí hruď jak skřivanu ti otevře se
a za tebou se zvlní tuchou štěstí?