My často si přiťukli, Bakchův kdy dar
kol stolu koloval, příteli v zdar
v přípitku, úsměvu, zpěvu,
leč kdo jen z nás veselých tenkrát se ptal,
kdy satyr se pod čapkou frašky všem smál,
kdo z nás se ptal,
jak bylo na moři Odyssevu?
My často si přiťukli, dopili v ráz,
co nad námi perutí orlí spěl čas,
stisk ruky vlídnými slovy
byl provázen na cestu v tajemnou dál,
všem ještě úsměv na retu plál –
kdo z nás se ptal,
jak bylo na moři Columbovi?
My často si přiťukli, ples zhltla tiš,
a mnohý, mnohý dnes odešel již,
kam? V stín a do podsvětí!
Pak v ulicích ztrácel se krok dál a dál,
ten jakby se styděl, ten jakby se bál
a kdo se z nás ptal:
ó bratře, těch na vlnách jak jenom je ti?