Když staří na rozhraní života byli,
tu smáli se a pili,
tu nevěšeli hlavy,
nerozbírali žel,
kdo silný byl a zdravý,
ten pěl.
Tak přece my nebudem horší svých dědů,
ač známe života bědu,
co s ní? To těžké břímě,
jež nikdy nesložíš,
však v ní jest budoucna símě,
vzlet výš!
Když staří na rozhraní života byli,
tu skráň si ověnčili,
i lysé vzpjali hlavy
a vyjiskřili zrak,
kdo ptal se na úděl slávy,
co pak?
Tak přece my nebudem horší svých dědů!
Jak oni půjdem k předu,
kdos přece pokyne vlídně
v náš zápas i v náš shon.
My v smíchu pijem klidně
až v skon!