Vás, které věčný Ideal vždy hněte,
že pro krásu vy nejvíc vytrpíte,
vás nelituji, nebo v duši skryté
vy máte poklady, jichž nezvednete!
Kdo hravě tvoří, stále lehce kvete,
leč s Jakubem vy stejně zápasíte,
a nežli s dílem svým se rozloučíte,
vy sestárnete v strázni dlouholeté.
Však ze stálého s Idealem styku
co tajných slastí, o kterých dav neví,
vám podává se v nestřeženém mžiku!
Vy jděte sami, netřeba vám díků,
ni oslav, sami jste již oslaveni
své skepse mukou, těžkou smrtelníku!